Co musí mít každé nové auto

Evropská unie razí ambiciózní strategii s cílem snížit úmrtnost na silnicích o 50 % do roku 2030. Klíčovou součástí tohoto plánu je rozsáhlý soubor povinných bezpečnostních prvků, které se od července loňského roku staly standardem pro všechny nové vozy prodávané v EU. Tato opatření se netýkají jen luxusních vozů, ale i těch nejlevnějších modelů – a právě to může výrazně ovlivnit dostupnost automobilů pro běžné spotřebitele.

Nové bezpečnostní technologie zahrnují pokročilé asistenční systémy, jako je Intelligent Speed Assistance (ISA), automatické nouzové brzdění, hlídání jízdního pruhu, sledování únavy řidiče nebo nouzové varovné signály při brždění. Povinná je rovněž příprava pro instalaci alkoholového zámku, detekce překážek při couvání a systémy pro ochranu chodců a cyklistů.

Součástí výbavy nových aut musí být také tzv. „černá skříňka“ (EDR), která zaznamenává klíčová jízdní data před a po nehodě. A v neposlední řadě EU klade důraz i na kvalitu pneumatik, přičemž nově musí splňovat přísnější normy z hlediska bezpečnosti a životnosti.

‍

Asistenti řidiče

Mezi nejdiskutovanějšími novinkami je Intelligent Speed Assistance (ISA), tedy inteligentní pomocník, který upozorňuje řidiče na překročení rychlosti – pípáním, vibracemi nebo omezením výkonu vozidla. Tento systém se automaticky aktivuje při každém startu vozidla a nelze jej trvale vypnout. Podobně je tomu i u dalších bezpečnostních funkcí, jako je hlídání únavy nebo jízdního pruhu, které se z bezpečnostních důvodů aktivují vždy znovu po nastartování.

ISA i ostatní asistenty mají za cíl především snížit počet nehod způsobených nepozorností a nepřiměřenou rychlostí. Právě rychlost je podle statistik nejčastějším důvodem vážných nehod. Kritici ale upozorňují na situace, kdy jsou rychlostní limity špatně nastavené či zapomenuté po stavebních pracích. Výsledkem pak mohou být nesprávné zásahy systémů.

Systémy jako detekce únavy často fungují pomocí kamer sledujících oči nebo styl jízdy. Problémem bývají falešné poplachy – například když vozidlo označí za unaveného řidiče, který právě nasedl. Odezva některých automobilových značek, jako je Renault či Hyundai, byla kreativní – tlačítka na volantu umožňují deaktivovat více asistentů najednou.

Zatímco dražší vozy, jako Tesla, již většinu technologií dávno integrují, nově musí tyto systémy mít i cenově dostupnější modely. To ovšem zvyšuje výrobní náklady o stovky eur, což v konečném důsledku zdražuje celý segment.

‍

Technologie versus soukromí

Zásadní novinkou je povinné zavedení tzv. Event Data Recorderu (EDR) – zařízení zaznamenávající průběh jízdy, směr řízení, rychlost a intenzitu brzdění několik sekund před i po nehodě. Tento systém má pomoci při vyšetřování nehod a může prokázat nevinu nebo vinu řidiče. Na druhou stranu otevírá otázky ohledně ochrany soukromí a vlastnictví dat.

Podobně diskutabilní je i nová legislativa týkající se kybernetické bezpečnosti, která vstoupila v platnost v červenci 2024. Nová auta musí mít kompletní ochranu proti hacknutí – od návrhu až po vyřazení z provozu. Bez certifikace například od TÜV nesmí být vůz uveden na trh. Zabezpečení zahrnuje šifrování dat, aktualizace softwaru a reakce v reálném čase.

Tato pravidla omezují i možnosti tuningu a zásahů třetích stran, protože jakýkoli zásah do softwaru vozidla je potenciálním rizikem. Systémy jako CMS se snaží ochránit celý digitální ekosystém vozidla, ale zároveň kladou vyšší požadavky na výrobce i spotřebitele.

Automobilky tak čelí výzvě, jak kombinovat vysokou úroveň bezpečnosti s udržením rozumné ceny. A právě kybernetická bezpečnost je oblast, která může u některých značek způsobit zpoždění nových modelů na trhu.

‍

Konec levných aut?

Zavádění těchto systémů výrazně prodražuje výrobu vozidel. Výrobní náklady se zvyšují o 400 až 800 eur na vůz, což je v ostrém kontrastu s filozofií, kterou razí odborníci jako Sandy Munro – tedy snižování výrobních nákladů na úrovni centů. Tato disproporce logicky vede k nárůstu prodejních cen, který nejvíce dopadá na segment levných vozů.

Drahá auta již většinu těchto systémů mají, takže rozdíl pro ně není tak zásadní. Naopak dostupné modely musí nově integrovat technologie, které jejich cenu zásadně zvedají. Výsledkem je ústup levných vozidel z trhu. Auta za 200–250 tisíc korun, která byla před několika lety běžná, dnes prakticky neexistují.

Kritici tvrdí, že EU tímto krokem záměrně tlačí trh k elektromobilitě, kde jsou vysoké výrobní náklady běžné a cenové rozdíly mezi modely menší. Regulace tak podle některých názoru „likvidují“ spalovací levné vozy, aby elektromobily nebyly znevýhodněny.

Zároveň se připravují další kroky – nové emisní normy Euro 7, povinnost snadné recyklace vozů, či vyšší odolnost materiálů. Cílem je vytvořit uzavřený a udržitelný cyklus výroby a likvidace automobilů, což ale bude stát další peníze.

‍

Shrnutí

Evropská unie přináší zásadní bezpečnostní revoluci, která mění nejen to, jak auta vypadají a fungují, ale i jak se řídí a vyrábějí. Nové vozy musí splňovat přísné požadavky na aktivní bezpečnost, kybernetickou odolnost i ekologickou udržitelnost. I když tyto změny mohou výrazně přispět k ochraně životů, zvyšují zároveň cenu vozidel, což ohrožuje dostupnost levných modelů. Další informace o konkrétních změnách a jejich dopadech najdete ve videu, které doporučujeme ke zhlédnutí.

‍