Jedna populární věta tvrdí, že nejekologičtější auto je to, které už bylo vyrobeno. Realita je ale mnohem složitější a moderní data ukazují, že pravda může být úplně jinde.
Debata o elektromobilech často začíná u takzvaného uhlíkového dluhu. Kritici upozorňují hlavně na výrobu baterií, která je energeticky náročná a při výrobě vytváří vyšší emise CO2 než u klasických spalovacích aut. Ještě před několika lety se běžně tvrdilo, že elektromobil musí najet desítky tisíc kilometrů, aby tuto nevýhodu vůbec dorovnal.
Jenže technologie se mezitím výrazně posunuly. Moderní baterie se vyrábějí efektivněji, energetické sítě v Evropě jsou čistší a celý výrobní proces produkuje méně emisí než dříve. Podle aktuálních dat se rozdíl mezi novým elektromobilem a novým spalovacím autem v evropských podmínkách vyrovná přibližně po 17 tisících kilometrech. Pro běžného řidiče tak může být elektromobil ekologičtější už po jednom až dvou letech provozu.
Velmi důležité je správně pochopit, co vlastně porovnáváme. Jiná situace nastává při výběru mezi dvěma novými auty a úplně jiná tehdy, když někdo zvažuje výměnu staršího vozu, který už několik let používá. V prvním případě jde hlavně o rozdíl ve výrobních emisích, zatímco ve druhém elektromobil vstupuje do hry s kompletní výrobní stopou.
Právě tahle nuance v internetových debatách často úplně chybí. Jednoduché tvrzení, že „staré auto je vždy ekologičtější“, ignoruje způsob používání auta, roční nájezd i technický stav vozidla. Pokud někdo jezdí jen občas a pár tisíc kilometrů ročně, může mít ponechání starého auta smysl. U každodenního dojíždění ale začínají hrát mnohem větší roli emise během provozu a jejich dopad na zdraví lidí.
Celá veřejná debata se často soustředí výhradně na CO2, přestože mnohem bezprostřednější problém představují lokální škodliviny. Oxidy dusíku a jemné pevné částice mají přímý dopad na kvalitu ovzduší ve městech a podle odborníků významně přispívají k respiračním i kardiovaskulárním onemocněním.
Rozdíl mezi starými a moderními auty je v tomto směru obrovský. Například mezi dieselem splňujícím normu Euro 3 a moderním vozem s normou Euro 6 došlo ke snížení povolených emisí oxidů dusíku o 84 procent. U pevných částic je rozdíl ještě výraznější. Moderní vozy jsou z pohledu lokálního znečištění technologicky úplně jinou kategorií než auta z přelomu tisíciletí.
Ani moderní emisní technologie ale nejsou nesmrtelné. Katalyzátory, filtry pevných částic a další systémy fungují jako složité chemické reaktory, které se během let postupně opotřebovávají. Vysoké teploty, mechanické poruchy nebo zanášení popelem z motorového oleje snižují jejich účinnost a auto pak může produkovat výrazně více škodlivin než při uvedení do provozu.
Právě zde vzniká jeden z největších problémů starších spalovacích aut. Řidič často nemá tušení, že jeho vůz už dávno nevypouští stejné emise jako při koupi. Na papíře může auto stále splňovat normy, realita v běžném provozu je ale často úplně jiná. A pokud někdo odstraní filtr pevných částic nebo zanedbává servis, stává se z auta výrazný zdroj toxického znečištění.
Výzkumy ukazují, že značná část emisí nevzniká rovnoměrně ze všech aut. Naopak malé procento nejhorších vozidel produkuje obrovský podíl celkového znečištění. Takzvaní „super emitenti“ bývají často špatně udržovaná auta nebo vozy s nelegálně upravenými emisními systémy.
Podle dat je pouhých pět procent nejhorších vozidel zodpovědných až za polovinu toxických emisí z dopravy. To zásadně mění pohled na tvrzení, že každé starší auto je automaticky ekologické jen proto, že už bylo vyrobeno. Technický stav a způsob používání totiž rozhodují mnohem více než samotné stáří vozu.
Velkou roli hraje také kvalita kontrolních systémů. Česká republika patří mezi země s velmi starým vozovým parkem, přesto podle oficiálních statistik projde emisní kontrolou téměř 98 procent vozidel. Na první pohled to může působit jako pozitivní zpráva, jenže realita na silnicích ukazuje něco úplně jiného.
Když policie a mobilní expertní týmy prováděly namátkové kontroly přímo v provozu, neprošlo emisními limity obrovské množství aut, která přitom měla platnou kontrolu. To podle odborníků ukazuje na systémový problém, který umožňuje provoz vozidel s nefunkčními nebo úmyslně odstraněnými emisními systémy. Výsledkem jsou auta, která výrazně zhoršují kvalitu ovzduší ve městech i obcích.
Součástí videa byla také ukázka využití umělé inteligence při tvorbě obsahu. Ondřej Bačina vysvětlil, že celý projekt vznikal kombinací několika AI nástrojů, které pomáhaly se zpracováním dat, tvorbou vizualizací i přípravou prezentace. Zdůraznil ale, že umělá inteligence nenahrazuje odpovědnost člověka za správnost výsledků a že celý proces stále vyžaduje rozsáhlou kontrolu a editaci.
Na webu Bačina TV zároveň vznikla nová sekce zaměřená na takzvané demystifikace, kde jsou dostupné podklady, studie i další materiály související s elektromobilitou, obnovitelnými zdroji a dezinformacemi kolem moderních technologií. Součástí projektu je také specializovaný GPT nástroj „Bořič mýtů“, který má uživatelům pomáhat při ověřování informací a argumentaci na sociálních sítích.
Jsem šéfredaktor serveru zaměřeného na elektromobilitu, oblast, která představuje budoucnost dopravy. Moje vášeň pro technologii a udržitelný rozvoj mě přivedla k tomuto zaměření, kde mohu spojit svůj zájem o inovace s odpovědností vůči životnímu prostředí.
Autor
Jan Piechaczek
