Ondřej Bačina rozebírá tři vlny automatizace – digitální práci, roboty a autonomní auta – a jejich dopad na mzdy, ceny i práci.
Přednáška z konference Elektrofest 26 rozebírá dopad umělé inteligence na ekonomiku ze tří úhlů: digitální práce, fyzická práce a autonomie. Řečník, ekonom podle vzdělání, otevírá tvrdými čísly – v Americe klesla poptávka po juniorních pozicích o 35 procent, zatímco lidé, kteří umí pracovat s umělou inteligencí, mají šanci na plat vyšší až o 56 procent. Z uniklých interních informací Amazonu prý vyplývá, že firma plánuje mít do roku 2030 automatizovaných 75 procent procesů, což by znamenalo redukci o 600 tisíc lidí. Tempo, jakým přicházejí nové průlomy v umělé inteligenci, se navíc dramaticky zrychlilo – z jednoho průlomu ročně na prakticky denní frekvenci oznámení.
Umělá inteligence podle přednášky přestává být jen chatbotem, se kterým si člověk povídá, a mění se v agenta, který dokáže vykonávat složitější úkony a napojovat se na další systémy. Jako příklad zaznívá nedávná funkce OpenAI, která nejplatícím uživatelům umožňuje propojit bankovní služby a získat něco jako online finančního poradce. Více než 80 procent úkolů typu získávání dat, extrakce, klasifikace, sumarizace i generování textu už dnes umělá inteligence zvládá. Zůstává prostor pro strategický úsudek a lidskou zkušenost, kterou žádný model nenahradí jen statistickým odhadem. Celá prezentace k tomuto videu byla mimochodem vytvořená výhradně pomocí umělé inteligence, žádný slide nevznikl ručně.
Zajímavý paradox spočívá v tom, že s nástupem AI agentů mají největší problém velké firmy bez vlastních datových center a AI zdrojů – tedy ne technologické giganty jako Google nebo Apple, ale třeba automobilky nebo výrobci spotřebního zboží. Ty musí AI zdroje nakupovat a zároveň řeší zastaralé systémy, datová sila a regulační rizika. Naopak jednotlivci a malé firmy, kteří si mohou dovolit vyšší riziko, získávají díky agentům schopnosti, které dřív měla jen menší firma s celým týmem lidí na marketing, účetnictví nebo zákaznickou podporu. Menší firmy navíc čelí problému, že mladí lidé na pracovní pozice nechtějí nastupovat s vysokým pracovním nasazením, což zrychluje tlak na automatizaci.
Firmy, které vydělávají čistě na vývoji softwaru, čelí podle přednášky obrovské výzvě – umělá inteligence dnes dokáže na základě ukázky webové stránky nebo programu vytvořit její funkční kopii. Padá příklad, kdy si člověk nechal umělou inteligencí naklonovat firemní software včetně zákaznického chatbota poté, co mu poskytovatel pomalu reagoval na požadavky – celé to zvládla za dvě hodiny místo měsíců vývoje a milionů korun investic. To mění ekonomiku softwarových firem i vývojářských agentur, které se podle přednášky budou muset přesouvat od hodinového účtování směrem k výsledkovým zakázkám a transformaci procesů namísto pouhého kódování.
Druhý pilíř přednášky se týká fyzické práce – až 80 procent úkonů má podle odhadů potenciál na nahrazení roboty, konkrétně 35 až 50 procent do roku 2035. Dnes je ve světě nainstalováno zhruba 5 milionů průmyslových robotů, ale ty umí jen jednu činnost na jednom místě. Nastupující humanoidní roboti dokážou v principu cokoliv, co dělá člověk, což mění ekonomiku investice – jedna firma, jeden nákup, univerzální využití. Cena robota by měla klesnout pod 20 tisíc dolarů do roku 2030, zatímco průměrný náklad na zaměstnance ve fabrice činí 40 až 80 tisíc dolarů ročně. Návratnost investice do robota tak může být otázkou jednoho roku provozu.
Klíčový ekonomický rozdíl mezi lidskou prací a roboty je podle přednášky ve struktuře nákladů. Mzdy zaměstnanců jsou takzvaný opex, tedy průběžný provozní výdaj, který firma platí opakovaně měsíc co měsíc. Roboti naopak představují převážně capex – jednorázovou investici, po které už firmu čeká jen elektřina a údržba. Roboti navíc nepotřebují dovolenou, nemocenskou ani střídání směn a mohou pracovat nepřetržitě. Reálné příklady už dnes existují – přes milion skladových robotů v Amazonu nebo první placené směny humanoidního robota Figure v BMW, kde odpracoval desetihodinové směny za 30 dolarů na hodinu. Zmíněny jsou i úniky informací o plánu Amazonu snížit stav o 600 tisíc lidí.
Třetím pilířem je autonomie v dopravě, která podle přednášky funguje reálně už dnes – v Americe eviduje přes 500 tisíc placených jízd, v Číně kolem 20 milionů. Brzdí to hlavně regulace, ne samotná technologie. Dopad na města může být zásadní – 15 až 25 procent plochy měst dnes zabírají parkoviště, která by s nástupem robotaxi přestala být potřeba, protože auto přijede na zavolání do 30 vteřin. To otevírá prostor pro parky nebo bytovou výstavbu, ale zároveň to vytváří díru v rozpočtech měst a států, které dnes vybírají spotřební daň z benzínu a parkovné. Diskutují se proto nové poplatky, třeba mýto za kilometr nebo poplatek za zastavení u obrubníku.
Přednáška končí ekonomickým shrnutím dopadu automatizace na veřejné rozpočty. Protože v Česku tvoří mzdy zhruba 45 procent daňových příjmů, výpadek mezd kvůli automatizaci by znamenal i výpadek odvodů a DPH. Řeší se proto varianty jako přesun daňové zátěže z práce na kapitál, evropské kroky typu veřejné AI infrastruktury nebo antimonopolní regulace velkých firem. Zazní i srovnání dvou konceptů – univerzálního základního příjmu, který podle přednášky jen vytváří inflaci bez řešení problému, a univerzálních základních služeb, kdy by s klesajícími náklady byly čím dál víc věcí zdarma nebo v cenách daní. Závěr je jasný – kdo se přizpůsobí a bude se učit, získá v této době výhodu.
Jsem šéfredaktor serveru zaměřeného na elektromobilitu, oblast, která představuje budoucnost dopravy. Moje vášeň pro technologii a udržitelný rozvoj mě přivedla k tomuto zaměření, kde mohu spojit svůj zájem o inovace s odpovědností vůči životnímu prostředí.
Autor
Jan Piechaczek
