Kostarika bez příkras

Proč Kostarika

Cesta vznikla z pozvání Pavla Fridricha, ředitele Reality Kostarika, který Ondřeje Bačinu jako svého podporovatele pozval na dovolenou s rodinou. Původní motivace byla ale osobní: sen strávit důchod u moře, který se pomalu přestává jevit jako vzdálená představa a začíná vyžadovat konkrétní kroky. Evropské varianty typu Itálie nebo Španělsko dosud neoslovily, a tak přišla na řadu úplně jiná destinace. K tomu se přidaly dva argumenty, které jsou pro technologicky zaměřeného člověka podstatné: Kostarika vyrábí drtivou většinu elektřiny z obnovitelných zdrojů a zároveň je geograficky maximálně vzdálená od geopolitických rizik, která Evropu dnes trápí. Rodina navíc už provozuje krátkodobý pronájem, takže know-how existuje.

Jih a sever

Cesta začala na poloostrově Osa na samém jihu země, který je zatím nejméně dotčený turismem. Vláda tuto oblast chrání, protože se tam nachází rozsáhlý národní park, kam jezdí vědci studovat. To je poznat na každém kroku: opice, lenochodi a nesčetné druhy hmyzu se pohybují přímo kolem ubytování, bez plotů a bez vstupenek. Sever je jiný svět. Objevují se tam americké řetězce, reklamní poutače, značená turistická infrastruktura a výrazně vyšší ceny. Na jihu naopak často nepoznáte, že budova je restaurace, dokud nevejdete dovnitř. Ta samá země nabízí ve dvou koncích dva zcela odlišné zážitky.

Energetika a auta

Kostarika vyrábí zhruba 98 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, a to se propisuje i do dopravy. Během cesty napříč zemí bylo vidět, že prakticky každé nové auto je elektromobil, přičemž zhruba osm z deseti pochází z Číny. Důvodem je legislativa: nulové clo na elektromobily bez ohledu na zemi původu, výrazná daňová úleva a bonusy typu parkování zdarma. Kostarika nemá vlastní automobilku, takže nemá koho chránit, a otevřený trh využívají nejagresivnější hráči. Hornatý terén a dlouhé kolony přitom elektromobilům vyloženě svědčí, protože rekuperace v takových podmínkách funguje ideálně.

Chybějící Tesla

Za celou cestu napříč zemí se podařilo napočítat jediný vůz Tesla, k tomu jeden e-tron a jeden elektrický Mercedes. Značka tam nemá oficiální zastoupení ani síť Superchargerů, přestože ostatní americké automobilky na kostarickém trhu běžně působí. Vzhledem k tomu, jak silné jsou tam pobídky pro elektromobilitu a jak blízko Kostarika ke Spojeným státům leží, je to překvapivé. Pro Teslu to představuje nevyužitý trh, který si mezitím zabírá čínská konkurence. Než se něco takového změní, může být pozdě: zákazník, který si právě pořídil čínský elektromobil s nulovým clem, nebude vyměňovat značku dříve než za několik let.

Příroda naostro

Nejsilnějším zážitkem cesty nebyla pláž, ale setkání s volně žijícím krokodýlem. Nešlo o zoologickou zahradu ani o řízenou atrakci — místní muž krmí zvíře syrovými kuřaty a nikdo nezaručí, že se krokodýl nerozhodne jinak. Když kuřata došla, zvíře začalo postupovat vpřed a k prvnímu se navíc přidali další dva jedinci. Klidnější, ale neméně silné byly delfíni pozorovaní z lodi, prohlídka místa, kde volně žijí lenochodi, nebo pláž dostupná výhradně po vodě. Kostarická příroda funguje bez bariér a to zážitek zesiluje i znejišťuje zároveň.

Praktické nástrahy

Silnice často nemají žádné značení: chybí označení rychlosti, zatáček i zpomalovacích prahů, a názvy ulic prakticky neexistují. Bez přesných GPS souřadnic se cíl hledá obtížně. Cesta necelých sta kilometrů na letiště zabrala kvůli probíhající výstavbě zhruba tři hodiny. Elektřina vypadává natolik pravidelně, že se vyplatí počítat se záložním zdrojem. Mobilní pokrytí na jihu nebylo se SIM kartou od operátora Claro všude spolehlivé. Pro rodinu se místo eSIM karet pro každého člena vyplatí cestovní hotspot, byť se v tropických teplotách přehříval. A při kousnutí platí jediná rada: zvíře okamžitě vyfotit.

Odpad a stavby

Nakládání s odpadem je paradoxní. Vše, co se dá sníst, se vyhazuje volně do přírody, protože se s tím prostředí vypořádá samo. Zbytek jde do košů umístěných na tyčích, aby se k nim nedostala zvířata — podobně jako americká opatření proti medvědům. Odpad se ale netřídí, což u země, která si na přírodu jinak zakládá, působí rozporuplně. Podobně nezvyklé jsou stavební zvyklosti: koupelny mají volně propustné větrání kvůli vlhkosti, což znamená, že do nich má přístup cokoli zvenčí. V praxi to překvapivě nevadilo, hmyz se dovnitř nehrnul.

Nemovitosti a plán

Prohlídka zahrnovala tři lokality. První, nejdále dokončená, je už vyprodaná a domy v ní obývané. Druhá cílí na zájemce, kteří chtějí být opravdu v pralese, ale za cenu patnácti minut jízdy od hlavní cesty a nulové dostupnosti obchodů pěšky. Třetí leží blízko města i silnice a působí spíš vesnicky — právě ta rodinu oslovila nejvíc. Domy staví české a kostarické architektonické týmy společně, s betonovou konstrukcí, která tam není běžná, ale s místními úpravami: sklonem střechy kvůli dešťům a průduchy v koupelnách. Právní stránka celého procesu vyjde v samostatném videu.

‍