Rozhovory

Miliarda ve špatné sazbě

Podle analýzy bezDodavatele má více než polovina domácností špatně nastavenou distribuční sazbu. Dohromady tím platí navíc zhruba 1,3 miliardy korun ročně.

10.9.2026

Chyba v číslech

Tým bezDodavatele prověřil 1132 odběrných míst se sazbami D01D a D02D a zjistil, že špatné nastavení má 52 % z nich. Po extrapolaci na celou Českou republiku vyšla částka kolem 1,3 miliardy korun ročně, o kterou domácnosti přicházejí jen kvůli nevhodně zvolené distribuční sazbě. Nejde přitom o dramatické částky na jednoho zákazníka. Průměrná úspora se pohybuje mezi šesti a osmi sty korunami za rok. Právě proto si jí většina lidí nikdy nevšimne a nikdo je na ni neupozorní. Součet přes miliony odběrných míst už ale dramatický je a ukazuje, že jde o systémový, nikoli individuální problém.

Dvě podobné sazby

Sazby D01D a D02D jsou obě určené pro běžnou spotřebu domácnosti. Nepočítá se u nich s bojlerem ani s tepelným čerpadlem, jde o svícení, vaření a běžné spotřebiče. Rozdíl mezi nimi je v tom, pro jak velkou spotřebu jsou postavené. O tom, která z nich se vyplatí, rozhodují jen dva parametry: vaše roční spotřeba a velikost hlavního jističe. Podle tarifní statistiky Energetického regulačního úřadu má průměrné odběrné místo v sazbě D01D spotřebu 0,69 megawatthodiny ročně, v sazbě D02D pak 1,64 megawatthodiny. Tyto dvě sazby dohromady tvoří 65 % z 5,5 milionu odběrných míst domácností v Česku, tedy zhruba tři a půl milionu.

Past velkého jističe

Nejčastější chyba vzniká po rekonstrukci. Když se z jednofázového rozvodu stane třífázový kvůli indukční desce a dalším spotřebičům, vyroste i hodnota hlavního jističe. Distributor u vyššího jističe předpokládá vyšší odběr a stálá platba za rezervovaný příkon roste. Zákazník si přitom často přepne na D02D v přesvědčení, že s vyšší spotřebou patří do lepší kategorie. Libor z bezDodavatele popisuje přesně tenhle případ na sobě. Se spotřebou kolem tří megawatthodin ročně přešel na D02D, aby zpětným výpočtem zjistil, že bod zvratu leží až někde na 3,8 megawatthodiny. Návratem zpět na D01D ušetřil zhruba osm set korun ročně.

Rozdíly mezi distributory

Analýza ukázala, že chybovost se liší podle distribučního území. Nejhůř dopadla PRE, kde špatně nastavenou sazbu mělo 68 % prověřených odběrných míst, s průměrnou úsporou kolem šesti set korun. Vysvětlení sedí na charakter území: jde převážně o pražské byty v bytových domech, tedy stejný scénář jako v případě popsaném výše. U ČEZ Distribuce byl podíl chybného nastavení nižší, necelá polovina, ale průměrná úspora přesáhla osm set korun. U EG.D vyšel podíl pod padesát procent s úsporou kolem 660 korun. Drtivá většina doporučených změn navíc mířila z D02D zpátky na D01D, tedy směrem dolů.

Jak sazbu změnit

Změna distribuční sazby je čistě administrativní úkon a nevyžaduje změnu dodavatele. Se svým stávajícím dodavatelem máte smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, což znamená, že vedle silové elektřiny zajišťuje i distribuční část. Stačí ho tedy požádat, případně vyplnit jeho změnový formulář, a on požadavek předá provozovateli distribuční soustavy. Nemusíte dokládat revizi ani instalaci konkrétních spotřebičů. Celý proces proběhne zpravidla do pěti dnů. Právě proto Libor mluví o rychlých penězích: jeden formulář, žádná investice a úspora, která platí každý další rok bez toho, abyste se o cokoli starali.

Kolik stojí fixace

Druhé velké téma rozhovoru je cena jistoty. Libor spočítal, kolik dodavatele stojí samotná fixace ceny, ještě než se do ní započítá marže. Vyšlo mu zhruba 285 korun na megawatthodinu. Skládá se z rozdílu mezi nákupem energie na spotovém a na futures trhu, z nákladů na složení počáteční zálohy u burzy a jejího průběžného doplňování, a z rizika, že dodavatel nikdy nezajistí celý objem dopředu a zbytek musí dokupovat na krátkodobém trhu. Fixace je proto podle něj forma pojištění ceny, nikoli nástroj na snížení nákladů. Kdo si fixuje, platí za předvídatelnost.

Smlouvy a lhůty

S fixací souvisí i to, jak snadno se ze smlouvy dostanete. U smluv na dobu neurčitou s ceníkovým tarifem je běžná tříměsíční výpovědní lhůta, u dynamických tarifů zkrátila legislativa lhůtu na jeden měsíc. Horší je situace u fixovaných smluv. Automatická prolongace znamená, že pokud aktivně neřeknete, že o pokračování nestojíte, smlouva pokračuje dál za stejných podmínek a ze tří let se snadno stane šest. Maximální pokuta za dřívější ukončení navíc může činit až 40 % částky, kterou byste zaplatili do konce sjednané doby. U tříleté smlouvy to znamená částku v řádu desetitisíců korun.

Co přijde dál

Poslední část rozhovoru míří do budoucnosti. ČEPS ve své zprávě o připravenosti flexibility počítá s 190 megawatty výkonu na straně spotřeby v roce 2033, tedy s tím, že část bilancování soustavy převezmou sami odběratelé. Evropský návrh nařízení pro oblast distribuce zase míří na to, aby chytré elektroměry a průběhové měření pokryly 75 % odběrných míst do roku 2033. Dohromady to směřuje k dynamickým distribučním tarifům, u kterých se cena mění podle zatížení sítě. Kdo bude ochoten spotřebu přizpůsobit, zaplatí méně. Nová vedení a rozvodny se totiž v potřebném čase postavit nedají, ať už kvůli povolování, nebo kvůli objemu práce.

Jan Piechaczek

Šefredaktor

Jsem šéfredaktor serveru zaměřeného na elektromobilitu, oblast, která představuje budoucnost dopravy. Moje vášeň pro technologii a udržitelný rozvoj mě přivedla k tomuto zaměření, kde mohu spojit svůj zájem o inovace s odpovědností vůči životnímu prostředí.