Kontext vystoupení
Vystoupení Elona Muska na summitu G20 bylo krátké, ale hustě zabalené. Moderátor ho uvedl jako šéfa Tesly a SpaceX a rovnou otevřel téma, které skupinu zajímalo nejvíc: co odlišuje země, kde inovátoři dokážou proměnit průlomové objevy v nasazené technologie, od těch, kde se to nedaří. Rámec debaty přitom nastavil sám summit, jehož úvodní blok stavěl hospodářský růst jako jeden z nejdůležitějších motorů pro všechny zúčastněné a technologie jako jeho velkou součást. Musk odpověděl v několika blocích, které na sebe navazují, i když každý stojí na jiné úrovni obecnosti. Právě proto se vyplatí projít je jeden po druhém, ne je slévat do jediného závěru.
Legální jako výchozí stav
První Muskova teze je jednoduchá a snadno zapamatovatelná. Prostředí musí být podle něj relativně bez regulací, což konkrétně znamená, že nové věci musí být v základu legální, nikoli v základu nelegální. Jako protipříklad uvádí Evropskou unii, kde je podle jeho zkušenosti úroveň regulace mimořádně vysoká a věci jsou obecně v základu nelegální. Důsledek přitom nepopisuje jako zákaz pokroku. Říká výslovně, že to nové technologie nakonec nezastaví, ale zpomaluje to docela výrazně. Tenhle rozdíl mezi zastavením a zpomalením je v celé argumentaci důležitý. Nemluví o hrázi, ale o tření, které se sčítá napříč roky a napříč rozhodnutími jednotlivých zakladatelů.
Sazenice a stromy
Druhá teze je obrazná a v přednášce zafungovala nejsilněji. Nové firmy si podle Muska představte jako malé sazenice v lese. Většina zemí ovšem podle něj dělá pravý opak toho, co by měla: poskytuje příliš velkou podporu velkým stávajícím stromům a málo těm malým sazenicím. Vysvětlení má i mocenskou rovinu, kterou sám doplňuje. Velké firmy obvykle mají přístup k vedení dané země, zatímco malé startupy ne, takže se systém přirozeně naklání tam, kde už kapitál je. Musk z toho vyvozuje, že podpora růstu mladých firem vyžaduje aktivní kroky, nikoli jen deklarace. A vrací se ke stejnému bodu jako předtím, tedy k tomu, že věci mají být v základu legální.
Aktivní přístup k přijetí
Na otázku, co mají státy dělat pro zavádění moderních technologií, Musk odpovídá méně systémově a víc povahově. Doporučuje aktivní přístup a zkoušení nových věcí místo uvíznutí v minulosti. Nové technologie podle něj potřebují trochu povzbudit, aby se přijetí vůbec rozjelo. Konkrétní nástroje nejmenuje, což je slabší místo odpovědi, ale rovnou přechází k tomu, kde už podle něj efekt vidí. Výrazné zisky v produktivitě přisuzuje umělé inteligenci a dramatické zisky očekává od robotiky. Jako příklad přínosu pro uživatele uvádí samořízené auto Tesly a humanoidní robotiku označuje za neuvěřitelnou změnu. Debata se tím posouvá od regulačního rámce k odhadům velikosti dopadu.
Odhad dopadu AI
Tady přicházejí čísla, kvůli kterým se vystoupení nejvíc citovalo. Musk odhaduje, že AI pravděpodobně zvýší globální ekonomiku o dvacet až třicet procent, což sám převádí na řád dvaceti až třiceti bilionů dolarů ročně, a výslovně to označuje za hrubý odhad. Doplňuje předpověď o schopnostech modelů: AI bude podle něj schopna dělat cokoliv digitálního, tedy vše, co nevyžaduje ruční tvarování, a to pravděpodobně do konce příštího roku. Pro psaní softwaru používá přirovnání k programu Stockfish, který velmi snadno porazí nejlepší šachisty světa. V určitém bodě příštího roku má být AI software na téhle úrovni, ve všech formách inženýrství pak extrémně dobrý za dvanáct až osmnáct měsíců.
Fyzická AI zpomaluje
U robotiky Musk nejdřív brzdí očekávání. Cokoliv fyzického podle něj trvá vždy déle než cokoliv digitálního, protože software se snadno zkopíruje do jiných počítačů, kdežto u fyzických věcí musíte vybudovat celý obrovský dodavatelský řetězec a přesunout spoustu atomů. Dnešní řetězce navíc popisuje jako velmi globálně propojené, což celý proces dále protahuje. Pak ale nabízí model, jak o užitečnosti humanoidního robota uvažovat. Je to podle něj součin tří věcí: vyspělosti AI softwaru, kvality AI čipu v robotovi a elektromechanické obratnosti, zejména rukou. Všechny tři se podle něj zlepšují exponenciálně, a protože roboti jakmile vzniknou začnou vyrábět další, vzniká rekurzivní efekt s pomalým rozjezdem a explozivním pokračováním.
Energie jako limit
Poslední a nejkonkrétnější blok patří elektřině. Musk mluví o vážné energetické krizi a odmítá, že by šlo o vzdálenou budoucnost. Odvolává se na odhady analytiků, podle nichž bude v roce 2027 pro provoz čipů určených pro AI chybět minimálně patnáct gigawattů elektrické energie. Příčinu popisuje jako prostý rozdíl temp: výroba čipů pro AI roste řádově o čtyřicet až padesát procent ročně, zatímco dostupná energie mimo Čínu jen zhruba o deset až dvacet procent. Rychlejší veličina podle něj to pomalejší nakonec převálcuje. Čína sice disponuje obrovským množstvím energie, ale kvůli přísným zákazům vývozu grafických čipů tam podle něj nelze budovat datová centra s nejnovějšími čipy.
Nabídka ostatním zemím
Z energetického deficitu Musk vyvozuje závěr, který je z úst amerického technologického šéfa nečekaný. Vidí v něm příležitost pro země po celém světě, které mají o datová centra pro AI zájem: měly by vybudovat velké energetické zdroje a nabídnout je provozovatelům. Výměnou za to by se podle něj tato centra řádně zdanila a odváděla rozumné poplatky. Pro celou řadu zemí to označuje za obrovskou šanci. Stojí za povšimnutí, co tím zároveň přiznává. Že ani Spojené státy potřebnou kapacitu nepostaví dost rychle, a že logickým řešením je část toho byznysu pustit jinam. Vzhledem k tomu, na jakém pódiu to zaznělo, to není zrovna obvyklé sdělení. Celé video ZDE nebo ZDE.
