Cesta tam
Ondřej Bačina vyrazil s rodinou na Ukrajinu Teslou Model S 90D, tedy vozem, který sám s nadsázkou označuje za „dědečka“. Trasa vedla přes Brno, Ostravu, Krakov a Řešov, kde je podle něj poslední zastávka v síti Tesla Superchargerů před hranicí. Cestu plánují přes noc tak, aby do Řešova dorazili kolem druhé nebo třetí hodiny ráno. Tam nastaví nabíjení na 100 %, auto odhadne 40 minut až hodinu a celá posádka mezitím spí. Když zazvoní budík na hodinkách, je auto nabité a energie vystačí až do cíle. Celá cesta podle Ondry zabrala zhruba 17 hodin, z toho asi dvě hodiny na hranici, což sám označil za luxus, se kterým nepočítal.
Mimo mapy
Důležitý praktický detail: Tesla má v autě SIM kartu s internetem placeným jen v rámci EU. Jakmile vůz opustí tuto zónu, přestanou fungovat mapy i plánování nabíjení. Podle Ondry to neplatí plošně pro vše mimo EU, protože například ve Švýcarsku nebo Norsku mapy fungují, ale na Ukrajině nebo v Kosovu už ne. Proto do navigace zadává jako cíl hraniční přechod v Polsku, poslední místo, kde mu vůz správně ukáže trasu i nabíjení. Totéž platí na zpáteční cestě: domů lze cíl zadat až po překročení hranice. Dříve rodina řešila konektivitu mobilním hotspotem s místní SIM kartou, kterou ale museli kupovat až na místě, protože by jim mezi ročními návštěvami propadla.
Starlink v autě
Letos proto Ondra vyzkoušel Starlink Mini jako náhradu hotspotu i test života se satelitním internetem na cestách. Výsledek hodnotí rozporuplně. Za jízdy i při přejezdu hranice fungoval podle něj bez problémů a v tom je oproti jiným technologiím neporazitelný. Potíže ale způsobily mosty, tunely a podzemní garáž, kde signál neprojde stropem, takže musel ukončit živé vysílání. Na nabíjecí stanici mu anténu stínily samotné fotovoltaické panely a musel ji přemístit. Největším problémem bylo napájení: starší Tesla po zamčení odpojí zásuvky a ani powerbanka EcoFlow podle Ondry nezvládla přepnutí bez krátkého výpadku. Starlink se pak znovu rozbíhá až pět minut.
Slabá síť
Proč vůbec řešit veřejné nabíječky? U rodiny v obci je podle Ondry energetická infrastruktura velmi slabá, a to dávno před válkou, kterou problém jen prohloubila. Dům leží na konci vesnice a při nabíjení klesne napětí na 180 V. Tesla to vyhodnotí jako chybu kabelu a nabíjení přeruší. Dříve alespoň občas šlo nabíjet u příbuzných blíž k trafostanici, nyní už ani tam. Přes den nabíjení nefunguje prakticky vůbec, v noci, kdy lidé přestanou topit a spotřebovávat, se občas rozběhne. Z 19 % baterie po příjezdu to Ondra zkoušel zhruba osmkrát. Jeden z rodinných přátel už si postavil fotovoltaiku a do příště chtějí vyřešit nabíjení u něj.
Burštyn a slunce
Veřejná nabíječka, kterou nakonec využili, stojí v Burštynu asi 12 kilometrů vzdušnou čarou od rodiny. Podle Ondry je tamní elektrárna největším zdrojem v okolí a po podzimním útoku, kdy na ni podle jeho slov dopadlo za hodinu 20 raket, nějakou dobu nefungovala. Stanice vznikla až po začátku války a vedle ní stojí velké solární pole, aby šlo nabíjet i při výpadku sítě. Ondra upozorňuje, že na veřejných mapových službách chybí aktuální snímky tohoto pole, a vykládá to jako snahu nezveřejňovat polohu solárních zdrojů. Zároveň argumentuje, že decentralizace dává smysl: raketa zničí nanejvýš pár levně opravitelných panelů, zatímco zásah velké elektrárny znamená dlouhodobý výpadek.
Kredity a rezervace
Samotné nabíjení funguje jinak, než jsme zvyklí. Podle Ondry je nutné nejprve nahrát do aplikace kredit a teprve z něj se čerpá, podobně jako na ukrajinských čerpacích stanicích, kde pistole začne fungovat až po zaplacení u pokladny. Druhým prvkem je pevná rezervace času u stojanu: ten je v daném okně jen váš, ale když potřebujete nabíjet déle, čas vyprší. Ondra v tom vidí výhodu, protože se lidé nedohadují u nabíječek, a provozovatel přesně ví, kdo a kdy přijede. Na stanici byli dva provozovatelé se stejnou cenou 16 hřiven, tedy zhruba 8 Kč, což srovnává se situací v Česku, kde se za tuto cenu podle něj obtížně nabije i střídavým proudem.
Podpora a riziko
Zajímavou epizodou byl problém s dobitím kreditu. U jednoho provozovatele měl Ondra zůstatek zhruba 100 hřiven z minula, u druhého se mu platba nepropsala. Obě sítě mají podporu přes Telegram či WhatsApp a podle něj reagovaly okamžitě a osobně. Příčinou bylo, že registrace dnes vyžaduje ukrajinské telefonní číslo, zatímco dříve stačil e-mail. Pracovník podpory mu proto nabídl, aby si účet převedl na cizí číslo. Ondra to z pohledu IT označuje za bezpečnostní chybu: majitel čísla by mohl účet kdykoli převzít a vložené peníze utratit. Doporučuje to nikdy nedělat. Druhý provozovatel nakonec problém vyřešil a nabíjení proběhlo. Na stanici byly konektory CCS2, čínský GB/T i CHAdeMO.
Co z toho plyne
Na zpáteční cestě se ukázala výhoda sítě Tesla: supercharger v Krakově během jízdy vypadl a auto podle Ondry samo přeplánovalo trasu. U jiných provozovatelů podle něj takovou jistotu nemáte. Doporučuje také vybírat hotely poblíž Superchargerů, protože hotelové nabíjení je v Česku vzácné nebo drahé. Ondrův závěr je, že i se starší Teslou lze s rodinou cestovat na dlouhé vzdálenosti. Ukrajina má podle něj velké množství nabíječek a elektromobilů, včetně tvrzení, že více než 30 % nových aut jsou elektromobily. Zároveň oceňuje přínos EU: jednotný konektor CCS2 a povinnost platby kartou u nových nabíječek. Starlink Mini podle něj patří spíš do obytných vozů než do běžného auta. Celé video ZDE nebo ZDE.
