Nové paradigma v prohlížení internetu

Digitální svět se dramaticky mění a s ním i způsoby, jakými přistupujeme k informacím. Tradiční vyhledávání, kterému dlouhá léta dominoval Google, dostává v poslední době tvrdou konkurenci v podobě pokročilých jazykových modelů. A právě OpenAI s novinkou Atlas vstupuje na scénu s odvážným pokusem redefinovat samotný koncept webového prohlížeče.

Ondřej Bačina ve svém videu upozorňuje na klíčový trend: s rostoucím využíváním AI k vyhledávání uživatelé postupně opouštějí klasické vyhledávače. Pokud dnes k nalezení informací stále častěji používáme nástroje jako ChatGPT, proč zůstávat u Google Chrome či Safari? OpenAI si klade stejnou otázku a přichází s alternativou v podobě Atlasu – nástroje, který je na první pohled prohlížeč, ale ve skutečnosti slouží jako přímá brána do světa umělé inteligence.

‍

Atlas: Více než jen „AI prohlížeč“

Atlas od OpenAI vypadá jako klasický desktopový prohlížeč, ale jeho skutečná síla spočívá v hluboké integraci s jazykovým modelem GPT. Uživatelé mohou například otevřít jakoukoli webovou stránku, zapnout režim komunikace s GPT a okamžitě získat shrnutí obsahu, přehled produktů nebo dokonce připravit otázky k autorovi článku. Tato interaktivita posouvá způsob práce s webem na zcela novou úroveň.

Speciální funkcí je tzv. AgentMod – režim, ve kterém Atlas spouští cloudovou instanci schopnou samostatně pracovat. Může například vyhledat ubytování podle zadaných kritérií, naplnit nákupní košík na e-shopu nebo třídit e-maily. Klíčem je, že na rozdíl od klasického GPT může tato verze získat přístup k vašim cookies, přihlašovacím údajům a dalším údajům importovaným z jiných prohlížečů. Díky tomu je schopen provádět akce, které by běžné AI řešení nezvládlo.

Zároveň ale Bačina upozorňuje na obrovské riziko spojené s touto „inteligentní automatizací“. S velkou silou přichází i odpovědnost – a v tomto případě i značné bezpečnostní hrozby. AgentMod má potenciál stát se velmi užitečným pomocníkem, ale v nesprávných rukou může představovat vážné ohrožení osobních údajů uživatele.

‍

Domácí robot mezi fascinací a rizikem

Druhou zásadní novinkou je představení robota Neo, jehož předobjednávky právě spustila americká společnost X1. Na první pohled působí jako zázrak moderní robotiky – 168 cm vysoký, 30 kg vážící humanoid s měkkým tělem, schopný samostatného nabíjení a navržený pro domácí použití. Video ukazující jeho funkce, jako je vkládání nádobí do myčky, obsluha nápojů nebo manipulace s prádlem, vzbudilo pozornost po celém světě.

Ondřej Bačina ale varuje před unáhleným nadšením. Z technologického hlediska je Neo stále jen prototyp. Jeho pohybové schopnosti výrazně zaostávají například za robotem Optimus od Tesly. Dokonce i v ukázkovém videu bylo patrné, že robot má problémy s jemnou motorikou – například malíček ohnutý do nepřirozené polohy při zavírání myčky. Společnost navíc přiznala, že většina funkcí je zatím zajišťována přes teleoperaci – tedy člověkem, který robota ovládá na dálku pomocí VR.

Tento přístup vyvolává závažné bezpečnostní otázky. Ve chvíli, kdy do domácnosti vpouštíte „teleoperátora“, dáváte mu nepřímý přístup k vašemu soukromí – ať už vizuálnímu, nebo zvukovému. Firma navrhuje „expert mode“, kde se uživatel spojí s člověkem, který vykoná složitější úkoly za robota. To ale zároveň znamená, že ve vašem domově bude přítomen zcela neznámý člověk, byť virtuálně.

‍

Absence dat a rozdílný přístup Tesly

Podstatným rozdílem mezi Neo a konkurenčními projekty, jako je Tesla Optimus, je způsob sběru dat. K tréninku efektivní AI je potřeba obrovské množství dat. Tesla tento problém řeší dlouhodobě – nejprve skrze auta a nyní i při vývoji humanoidních robotů. Zaměstnanci Tesly například nosí čelenky s kamerami, které simulují robotický pohled a pomáhají systému naučit se správné pohyby a úkony.

Neo tak zatím trpí zásadním nedostatkem tréninkových dat, což výrazně omezuje jeho samostatnost. Tesla zároveň zvolila bezpečnější a konzervativnější strategii: robota nejdříve testuje ve firemních továrnách (B2B), kde je prostředí kontrolované. Až poté plánuje vstup na trh B2C, tedy mezi běžné uživatele. Tento přístup minimalizuje riziko nehod nebo selhání robota v neznámém prostředí.

‍

Tempo vývoje a nebezpečí „nedodělků“

Bačina poukazuje i na širší fenomén současného vývoje v oblasti AI: technologické firmy pod tlakem konkurence často představují produkty, které nejsou zcela připravené. Příkladem je právě Neo nebo i sám Atlas, který zatím postrádá některé základní funkce tradičních prohlížečů. Rychlost vývoje je tak vysoká, že i odborníci, kteří se AI věnují naplno, mají problém sledovat všechny novinky.

Pro běžné uživatele pak vzniká zmatení – technologie působí neuvěřitelně, ale zároveň mohou být nevyzkoušené, rizikové nebo nekompletní. Stírá se hranice mezi prototypem a hotovým produktem a uživatelé mohou být nevědomky beta-testerem, což v prostředí, kde jde o bezpečnost a osobní údaje, není zanedbatelné riziko.

‍

Shrnutí

OpenAI s Atlasem i startup X1 s robotem Neo ukazují, kam až může zajít integrace umělé inteligence do každodenního života. Zatímco Atlas přináší nový pohled na práci s internetem skrze GPT, Neo otevírá diskusi o humanoidech v domácnostech. Obě technologie ale zatím narážejí na limity – ať už funkční, bezpečnostní, nebo etické. Pokud vás zajímá více, podívejte se na celé video Ondřeje Bačiny, kde najdete detailní ukázky, komentáře a názorné příklady.

‍