Počátky mezi HIFI kluby a olověnými bateriemi

Na úplném počátku české elektromobility stál klub nadšenců, kteří měli odvahu snít jinak. V roce 1978 vznikla Asociace pro elektromobilitu, tehdy ještě jako kroužek v rámci Svazarmu. Vzhledem k tehdejšímu nedostatku paliv měla elektromobilita strategický význam – "až nebude nafta, zachráníme vlast na elektriku". Vývojáři si museli poradit s tím, co bylo k dispozici: olověnými, nikl-kadmiovými či nikl-železnými bateriemi.

Jedním z prvních elektromobilů v Československu byl Trabant s elektromotorem o výkonu 15 kW a dojezdem pouhých 50 kilometrů. Nabíjení trvalo až 10 hodin z klasické 220V zásuvky a vůz měl kvůli váze baterií typizaci pouze jako dvoumístný. Přes všechny nevýhody šlo o technický úspěch a především důkaz, že to jde. Pro mnohé se elektromobilita stala životní vášní.

‍

Švýcarské závody, příklopky a český důvtip

Zásadní posun přišel v 80. letech, kdy se čeští elektronauti zúčastnili elektromobilních závodů ve Švýcarsku. V roce 1987 tam pan Janda postavil elektrickou tříkolku vybavenou startéry z Avií upravenými na vyšší účinnost. Konstrukce byla tak silná, že se jí přetrhl řetěz při prvním záběru. Za svou odvahu získal ocenění „Pechfogl“ – smolář závodu, ale i zasloužený týdenní pobyt v Alpách.

O dva roky později už čeští nadšenci vyhrávali. V roce 1989 postavili elektromobil s dvěma motory z vojenských vozidel a kapacitou baterií, která mu umožnila i přes havárii jedné sady dojet do cíle. Elektromobily v té době jezdily na hranici improvizace a vynalézavosti. Předpisy neexistovaly, homologace byly výzvou a komponenty se sháněly, kde se dalo – včetně karosérií ze Škodovky prodávaných jako náhradní díly.¨

‍

Eltra – tisíc favoritů bez motoru a velký sen

Zásadní přelom přinesla série elektromobilů Eltra, která vznikla kolem roku 1990. Tisíc vozidel Škoda Favorit bez motoru a výfuku mělo být osazeno elektrickým pohonem pro švýcarský trh. Projekt však narazil na neochotu automobilky spolupracovat a složitou situaci řešilo několik kreativních podnikatelů. Elektrické zástavby navrhli čeští inženýři, ale Švýcar Bruno Fridé nakonec od zakázky odstoupil.

Zůstalo 800 elektrických favoritů, které se musely nějak udat. Skončily v nemocnicích, veřejných institucích i jako raritní veterány. Měly dva VIN kódy – spalovací i elektrický – což se později stalo problémem kvůli evidenčním kontrolám. Přesto šlo o první větší sérii elektromobilů vyráběných u nás. Dnes jsou tyto vozy sběratelským unikátem.

‍

Cesty elektronautů: do Dánska, Španělska i na rekordy

První vlny novodobé elektromobility po roce 2010 byly vedené neúnavnými nadšenci. Jezdili v malých elektromobilech s dojezdem 80–130 km, bez infrastruktury, často naprosto mimo systém. Nabíjeli doma, z fotovoltaiky nebo u ochotných lidí. Vytvořili síť dobrovolných nabíječek po celé Evropě, sdílenou pomocí klíče a tištěného seznamu.

Příběhy z té doby jsou neuvěřitelné: jízda do Dánska v roce 2013, 14denní dovolená jen na cestu, nebo do Španělska s autem, které dojede 100 km a nabíjí se 7 hodin. Jedna z elektronautek – manželka jednoho z pionýrů – dodnes jezdí s iOnem 60 km denně s původní baterií a dojezdem přes 100 km. S příchodem Tesly a její Supercharger sítě přišel obrat. Cestování se zjednodušilo, komfort vzrostl a obavy začaly mizet.

‍

Shrnutí

Historie elektromobility v Česku je příběhem vášně, improvizace a odhodlání. Od Trabantů s olověnými bateriemi až po Tesly řízené autopilotem ušla dlouhou cestu. Díky nadšencům, jako jsou členové Asociace pro elektromobilitu, máme dnes nejen funkční auta, ale i infrastrukturu a komunitu, která formovala současnost elektromobility. Chcete-li vidět i slyšet více z této fascinující historie, určitě si pusťte celé video na kanálu Bačina.TV – stojí to za to.

‍