Ondřej Bačina vyzkoušel sedmimístný plug-in hybrid Hyundai Santa Fe a během rodinných cest po Česku narazil na řadu překvapivých limitů této technologie.
Ondřej Bačina se během jednoho ze svých vlogů ocitl v situaci, kdy potřeboval velké sedmimístné auto pro převoz návštěvy z Ukrajiny po České republice. Volba padla na plug-in hybridní Hyundai Santa Fe, protože šlo o jedno z mála dostupných aut, které dokáže nabídnout dostatek míst pro celou posádku. Test tak vznikl trochu neplánovaně – jako praktická zkušenost z reálného rodinného provozu.
První dojmy byly poměrně smíšené. Auto působilo komfortně a prostorně, ale už při prvním kontaktu s infotainmentem a systémem nabíjení se ukázalo, že některé funkce nejsou zrovna intuitivní. Najít informace o stavu baterie nebo nabíjení vyžadovalo několik kroků v menu, což kontrastuje například s jednoduchostí, na kterou jsou uživatelé elektromobilů zvyklí.
Plug-in hybridní systém kombinuje spalovací motor s relativně malou baterií. V případě testovaného vozu měla baterie kapacitu přibližně 15 kWh, což teoreticky umožňuje desítky kilometrů jízdy čistě na elektřinu. V praxi však Ondřej Bačina zjistil, že realita je složitější.
Při běžném provozu se spalovací motor zapínal mnohem častěji, než by člověk čekal. Dokonce i v režimu označeném jako čistě elektrický se někdy aktivoval benzínový motor, například kvůli zahřívání nebo vyššímu výkonovému požadavku. To znamenalo, že i při relativně krátkých jízdách systém kombinoval elektřinu a benzín současně.
Dalším překvapením byla spotřeba. Na začátku jízdy ukazoval palubní počítač hodnoty kolem 8 litrů na 100 km, což je na plug-in hybrid poměrně vysoké číslo. Postupně se sice spotřeba snížila, ale při vybití baterie se vůz choval v podstatě jako klasické velké SUV se spalovacím motorem.
Během jedné z cest například vyšlo najevo, že i při jízdě převážně na elektřinu auto stále vykazovalo určitou spotřebu benzínu. To vedlo k otázce, zda plug-in hybrid skutečně přináší očekávanou úsporu, nebo zda jde spíše o kompromisní technologii, která se snaží spojit dva různé světy.
Jakmile se baterie vyčerpala, spotřeba rychle stoupla a jízda se změnila na klasický spalovací režim. Velké SUV pak začalo vykazovat hodnoty spotřeby typické pro vozy této velikosti, což v kombinaci s relativně malou baterií znamená omezený přínos elektrické části pohonu.
To podle Bačiny ukazuje zásadní slabinu plug-in hybridů – bez pravidelného nabíjení ztrácí velkou část svého smyslu. Pokud řidič nemá možnost dobíjet každý den, systém se rychle mění na těžší a složitější variantu klasického spalovacího auta.
Kromě samotného pohonu se během testu objevilo několik dalších problémů. Jedním z nich bylo ovládání klimatizace v zadní části vozu. Posádka si například stěžovala na studený vzduch, přičemž nebylo zřejmé, kde přesně se nastavuje topení pro zadní řady sedadel.
Podobně komplikované bylo i nastavení nabíjení. Vůz měl aktivovaný plán nabíjení podle času odjezdu a bez jeho deaktivace se auto odmítalo začít okamžitě nabíjet. Najít správné nastavení v menu však nebylo vůbec jednoduché, což vedlo k frustraci při každodenním používání.
Praktické nedostatky se objevily i v zavazadlovém prostoru. Konstrukce zadních dveří a sklon sedadel znamenaly, že při otevření kufru mohou uložené věci snadno vypadnout ven. To je detail, který může být při rodinném cestování poměrně nepříjemný.
Také prostor ve třetí řadě sedadel není příliš velký. Jakmile je vůz plně obsazený, zbývá v kufru jen omezené místo na zavazadla, což může být při delších výletech limitující.
Během testu se také ukázal rozdíl mezi plug-in hybridem a moderními elektromobily. U vozů postavených přímo na elektrické platformě je často k dispozici více prostoru v interiéru i další úložné prostory, například přední kufr.
Právě tento rozdíl podle Bačiny ukazuje, jak velkou výhodu mají elektromobily navržené od začátku jako čistě elektrické vozy. Nabízejí jednodušší konstrukci, přehlednější ovládání a často i lepší využití prostoru.
Test sedmimístného plug-in hybridu ukázal, že tato technologie může být v určitých situacích užitečná, ale zároveň přináší řadu kompromisů. Bez pravidelného nabíjení se z úsporného hybridu rychle stává velké SUV se spalovacím motorem a vyšší spotřebou. Ondřej Bačina tak během svých cest dospěl k závěru, že dobře navržený elektromobil může v mnoha ohledech nabídnout jednodušší a efektivnější řešení. Pokud vás zajímá celý průběh testu i další praktické postřehy, podívejte se na video ZDE nebo ZDE, kde Ondřej Bačina popisuje své zkušenosti detailněji.
