Dvě téměř identické Tesly Model 3, ale každá z jiného roku výroby. Jaký je rozdíl mezi LR verzí z roku 2019 a modelem z roku 2021 na více než 1000 km dlouhé trase?
Test ojetých elektromobilů je stále důležitější, protože trh s použitými EV rychle roste. Tentokrát jsme měli příležitost vyzkoušet dvě Tesly Model 3 Long Range – jednu z roku 2019 a druhou z roku 2021 – obě s pohonem všech kol, ale každá reprezentuje jinou technologickou úroveň. Cílem bylo zjistit, zda se facelift a technologické vylepšení opravdu vyplácí, a to nejen z hlediska komfortu, ale především efektivity.
Trasa z Prahy do Katovic a zpět nabídla rozmanité podmínky – dálnice, město, déšť i noční jízdu. Obě auta byla sledována aplikací TESI, která umožnila detailně zaznamenávat spotřebu, dojezd, nabíjecí křivky a chování vozidel v různých režimech. Jak se starší Model 3 z roku 2019 postavil proti modernizované verzi z roku 2021?
Zásadní rozdíl mezi oběma modely je především v použitém hardwaru. Starší Tesla z roku 2019 má hardware 2.5 pro autopilota, zatímco novější disponuje verzí 3.0. Tento posun znamená nejen vyšší spolehlivost a méně falešných zásahů (tzv. phantom braking), ale také podporu čtení dopravních značek a možnost pokročilejších autonomních funkcí.
Další důležitý prvek je tepelný management. Model z roku 2021 je vybaven tepelným čerpadlem, které efektivněji hospodaří s teplem a výrazně snižuje spotřebu v chladném počasí. Starší model spoléhá na klasické topné spirály, které jsou energeticky náročnější. A právě zde se projevil až 15% rozdíl ve spotřebě – i přesto, že starší model měl výhodnější kola s aero kryty.
Uvnitř vozu je také patrný pokrok. Faceliftovaný model má kvalitnější interiér bez pazvuků a nabízí cloudové profily, které se automaticky synchronizují mezi vozy. Při přesednutí se nastavení sedadel, zrcátek i klimatizace okamžitě přizpůsobí řidiči. Takové detaily výrazně zvyšují komfort, hlavně při střídání vozidel.
Aplikace TESI také potvrdila mírně lepší stav baterie u novějšího vozu. Zatímco model z roku 2019 měl degradaci kolem 8,5 %, model 2021 si zachoval původní kapacitu s odchylkou pouhých 5 %. I když oba vozy ujely trasu bez problémů, modernizace v oblasti bateriového managementu a chlazení se ukázala jako klíčová pro dlouhodobý provoz.
Spotřeba na trase kolísala mezi 150 až 210 Wh/km, v závislosti na rychlosti, počasí a vytížení klimatizace. Zatímco za ideálních podmínek se spotřeby lišily o 10–15 %, delší trasy a nižší rychlosti ukázaly rozdíl jen okolo 5 %. Překvapivě i po 113 000 km byla starší Tesla v dobré kondici a kvalitou zpracování nijak nezaostávala – až na mírné nedostatky v klimatizaci a starší infotainment.
Nabíjení probíhalo jak na Superchargerech, tak na AC stanicích v hotelu v Polsku. Největší rozdíl vznikl nikoliv v rychlosti nabíjení, ale v cenách – hotelové AC nabíjení za 15 Kč/kWh bylo dražší než český Supercharger za 8,80 Kč/kWh. I zde se ukázalo, že plánování nabíjení a správný výběr místa může výrazně ovlivnit provozní náklady.
TESI umožnila detailní sledování nákladů, ukázala rozdíl mezi teoretickými náklady na diesel a reálnými výdaji na elektřinu. Celkově testovaná cesta o délce přes 1000 km stála přibližně 1400 Kč na elektřině. Pro srovnání: dieselová alternativa by vyšla zhruba na 2200 Kč. Elektrická Tesla tedy nejen šetří emise, ale i peníze.
Největší překvapení přinesla aktualizace softwaru – konkrétně u Tesly 2021, která nebyla dva roky aktualizovaná. Po připojení k Wi-Fi si vůz stáhl desítky změn, včetně přidání Apple Music, YouTube Music, lepšího řízení topení pomocí AI a pokročilých funkcí autopilota. Update trval zhruba 40 minut a jeho přínos byl ihned znát.
Ukázalo se však, že aktualizace je náročný proces, kdy se jednotlivé řídicí jednotky musí synchronizovat a není vhodné jej spouštět „na cestách“. V jednom případě update zablokoval vůz a byl nutný zásah servisu v Katovicích. Tento případ ukázal výhodu softwarově řízeného vozu, ale také důležitost plánování a přípravy před delší cestou.
Díky nové verzi softwaru začal vůz automaticky upravovat rychlost podle čtených dopravních značek a lépe pracoval s autopilotem. Starší model s HW 2.5 těmito funkcemi nedisponoval a výrazně zaostával v komfortu asistovaného řízení. Také systém blinkrů u starší verze byl méně intuitivní a chybělo automatické vypínání.
Test ukázal, že i několik let stará Tesla Model 3 Long Range zůstává skvělým vozem. Přesto se modernizace v roce 2021 vyplatila – díky nižší spotřebě, lepšímu komfortu, pokročilejší výbavě a spolehlivějšímu autopilotovi. Rozdíl ve spotřebě činil v průměru 10–15 %, což při delším provozu může znamenat tisíce korun úspory ročně.
Jako zásadní doporučení pro kupce ojeté Tesly zazněla nutnost převodu vlastnictví v aplikaci Tesla – nestačí být jen „řidičem“, ale je nutné být skutečný „owner“. Jen tak lze přidávat další uživatele, propojit auto s aplikacemi třetích stran a plně ovládat funkce vozu.
Celkově lze říci, že pokud plánujete koupi ojeté Tesly, rok 2021 přináší hmatatelný technologický posun oproti roku 2019. Ale pokud máte omezený rozpočet, starší model vám stále poskytne skvělý zážitek z jízdy a výrazně lepší ekonomiku provozu než spalovací konkurence. V rámci srovnávacího testu dvou Tesel Model 3 Long Range – z let 2019 a 2021 – jsme zjistili, že facelift přinesl znatelná zlepšení v oblasti spotřeby, komfortu, výbavy i softwaru. Rozdíl ve spotřebě činil až 15 %, moderní funkce autopilota a vylepšená klimatizace zvyšují hodnotu novější verze. Přesto i starší Tesla obstála velmi dobře. Více podrobností, včetně nabíjecích grafů a dojmů z cesty, najdete ve videu, které rozhodně doporučujeme zhlédnout ZDE nebo ZDE.
