Schválení autonomního systému Tesla FSD v Evropě naráží na byrokratické překážky, ale řešení může být překvapivě blízko.
Autonomní řízení automobilů je v USA stále běžnější součástí dopravy, zatímco Evropa zatím zůstává pozadu. Tesla, jakožto lídr v oblasti autonomních systémů, čelí v Evropské unii zásadním regulačním omezením, která brání plošnému zavedení jejího systému FSD (Full Self-Driving). Ačkoliv je technologie připravená, úředníci zůstávají skeptičtí. Tento rozpor ukazuje na hlubší střet filozofií – americký přístup „nejprve inovuj, pak reguluj“ je v ostrém kontrastu s evropskou zásadou „nejprve reguluj, pak povoluj“.
Zatímco v USA systém FSD již zachraňuje životy, v Evropě zatím úřady čekají na další dokumenty a výsledky testování. To však vytváří začarovaný kruh – bez povolení není možné systém nasadit, a bez provozu nelze získat potřebná data. Tesla i její vývojáři tak narážejí na zeď byrokracie a zdlouhavých schvalovacích procesů.
Základním problémem je struktura evropských pravidel. Evropská regulační autorita UNECE (založená již v roce 1958) funguje na základě předpokladu, že ve vozidle musí být přítomen řidič. Tento předpoklad je pro systémy typu FSD, které mají potenciál nahradit člověka, zásadním omezením. Pravidla, která nebyla nikdy navržena pro umělou inteligenci, tak nyní brzdí pokrok v oblasti autonomního řízení.
V kontrastu s tím Tesla buduje své systémy na základě neuronových sítí a „first principles“ – tedy z reálných dat a bez pevně daných pravidel. Tento přístup však evropská regulace nedokáže efektivně uchopit. Tradiční automobilky jako BMW nebo Mercedes vyčkávají, až budou pravidla jasně definována, a poté své systémy navrhují přesně podle nich. Tesla však staví komplexní a adaptivní síť, která se učí podobně jako lidský mozek – nelze ji proto jednoduše přizpůsobit rigidnímu systému evropského práva.
Regulátoři navíc často vyžadují přesný popis všech situací, v nichž systém funguje – což je u pokročilé AI prakticky nemožné. Z toho plyne, proč Tesla FSD v Evropě stále čeká na zelenou, zatímco konkurenční systémy se na základě jednodušších pravidel již testují.
Naděje však existuje. Klíčem k otevření evropského trhu pro FSD je tzv. „článek 39“, který umožňuje národnímu schvalovacímu orgánu – v tomto případě nizozemskému RDW – udělit dočasnou výjimku pro účely testování a inovace. Tento mechanismus Tesla již jednou využila při zavádění základního autopilota. Pokud by RDW výjimku udělilo, mohlo by Tesla získat typové schválení E4, platné v celé EU.
V současnosti probíhá intenzivní spolupráce mezi RDW a Teslou, přičemž rozhodující krok se očekává v únoru 2026. Tesla interně testovala FSD Supervised na evropských silnicích ve 17 zemích a najela přes milion kilometrů, aby mohla dodat požadovaná bezpečnostní data. Ačkoliv je cesta stále otevřená, rozhodnutí ještě nepadlo – regulační orgány požadují další důkazy a dokumentaci.
Díky článku 39 by se mohlo podařit obejít neflexibilní standardní schvalovací procesy, které jsou pro AI systémy jako FSD prakticky nevyhovující. Tato výjimka by mohla znamenat první opravdový průlom a otevřít cestu i dalším pokročilým autonomním technologiím.
Zatímco Tesla bojuje s evropskou byrokracií, tradiční automobilky situaci využívají ve svůj prospěch. BMW nebo Mercedes úzce spolupracují s regulátory a navrhují své systémy přesně podle stanovených pravidel. Díky tomu se mohou pochlubit například schopností přejíždět mezi pruhy – i když pouze za velmi omezených a přesně definovaných podmínek.
Tyto systémy se však v praxi spíše podobají marketingovým gimmickům než skutečně autonomnímu řízení. Využívají tzv. „Operational Design Domain“ – tedy přesně vymezené podmínky, ve kterých mohou fungovat. Obvykle jde o jízdu po dálnici za ideálního počasí a s vedoucím vozidlem. Naopak Tesla buduje systém, který má být univerzální a zvládnout i složité městské situace.
Přestože Tesla technologicky předběhla konkurenci, regulačně zaostává. Její přístup nelze jednoduše napasovat do současných pravidel, a vytvoření speciálně upravené verze FSD pro Evropu by šlo proti celé její filozofii. Cílem Tesly totiž není vytvořit „evropskou“ verzi FSD, ale jeden globální systém, který zvládne řídit kdekoliv na světě.
Zatímco Evropa váhá, ostatní regiony postupují rychle kupředu. Austrálie, Japonsko a Jižní Korea již schválily testování nebo provoz FSD. Čína spustila pilotní testy, a v USA je systém FSD pravidelně aktualizován a výrazně se zlepšuje. Evropa tak riskuje, že zůstane jako jediný vyspělý region, kde technologie nebude dostupná.
Zásadní problém však tkví v tzv. datovém paradoxu. Regulátoři požadují evropská data o bezpečnosti FSD – jenže bez povolení pro běžný provoz nemá Tesla možnost tato data sbírat. Malá flotila testovacích vozů jednoduše nestačí k vytvoření statisticky významných datových vzorků. Tento začarovaný kruh lze přerušit pouze plošnějším schválením systému – například právě přes výjimku dle článku 39.
Z globální perspektivy je patrné, že tlak na evropské úřady sílí. Obyvatelé EU, nadšenci do technologií i samotní vývojáři volají po změně přístupu. Tesla se mezitím snaží splnit požadavky, avšak zdlouhavý schvalovací proces stále blokuje reálný pokrok.
Celý problém schválení FSD v Evropě není jen technický, ale hluboce filozofický. Evropský preskriptivní model vyžaduje předem stanovená pravidla a pevně dané procesy. Umělá inteligence však funguje jinak – učí se iterativně a přizpůsobuje se reálným podmínkám. Tento střet se ukazuje jako hlavní překážka pro moderní autonomní systémy.
FSD by se v budoucnu mohlo stát novým standardem, pokud se podaří jeho schválení v rámci EU. K tomu ale musí Tesla nejprve doložit, že její systém odpovídá požadovaným bezpečnostním normám, a zároveň přesvědčit úřady, že adaptivní přístup může být bezpečnější než rigidní pravidla. Evropská legislativa tak bude muset dohnat technologický pokrok, nebo riskuje, že jej zcela zablokuje.
Zásadní otázka nyní zní: podaří se Tesle prokázat potřebnou bezpečnost včas a přinést FSD na evropské silnice, nebo bude muset Evropa čekat až na plně autonomní systém bez dozoru? To se dozvíme už brzy – rozhodnutí padne zřejmě v průběhu roku 2026.
Evropské schválení autonomního řízení Tesla FSD je na dosah, ale závisí na výjimce podle článku 39 od nizozemského úřadu RDW. Staré regulační rámce brzdí pokrok, zatímco Tesla tlačí na rychlejší přijetí inovací. Klíčový bude únor 2026 – do té doby probíhá intenzivní spolupráce mezi Teslou a evropskými úřady. Pokud vás téma zajímá více do hloubky, podívejte se na celé video, kde Ondřej Bačina detailně vysvětluje pozadí i možné scénáře budoucnosti autonomního řízení v EU.
Jsem šéfredaktor serveru zaměřeného na elektromobilitu, oblast, která představuje budoucnost dopravy. Moje vášeň pro technologii a udržitelný rozvoj mě přivedla k tomuto zaměření, kde mohu spojit svůj zájem o inovace s odpovědností vůči životnímu prostředí.
Autor
Jan Piechaczek
