Aplikace Robotaxi
Všechno začíná v aplikaci Robotaxi. Stáhnout si ji můžete i v Česku, ale zatím vám tu k ničemu nebude. Po registraci je potřeba odsouhlasit podmínky a ideálně si aplikaci propojit s Tesla účtem, díky čemuž se do auta přenesou vaše nastavení. Rozhraní ukazuje geofence, tedy oblast, ve které robotaxi umí jezdit. Stejně jako v jiných aplikacích na taxi si můžete uložit domov, práci a další oblíbená místa. Když cíl leží mimo vymezenou oblast, aplikace nabídne vysazení na nejbližším dostupném místě a zbytek cesty dojdete pěšky. Ondřej si takhle nejprve zvolil restauraci, od které by ho robotaxi vysadilo zhruba patnáct minut chůze daleko.
Jedna služba, dvě auta
Robotaxi je jedna služba, ale při objednání si vybíráte ze dvou vozidel. Cybercab je speciální auto postavené přímo pro tento účel: nemá volant ani pedály a vejdou se do něj jen dva cestující. Druhou možností je v podstatě standardní Model Y se čtyřmi místy. Za volant si v něm sednout nemůžete, auto řídí stejný systém. Ondřej proto zvolil srovnání v praxi: tam jel Cybercabem, zpátky Model Y. Ukázalo se, že nejde jen o počet míst. Obě auta se liší podvozkem, ovládáním i tím, jak je vnímáte jako cestující. Model Y je pořád běžné auto, Cybercab je stavěný od začátku jako levný dopravní prostředek.
Čekací doby
Při objednávce byl vidět výrazný rozdíl v čekání. Na Model Y aplikace hlásila zhruba patnáct minut, na Cybercab jen asi šest. Ondřej připomíná, že když ve středu přiletěl, čekal na Cybercab kolem třiceti minut. Rychlé zlepšení podle něj souvisí s akcí X Takeover, největším setkáním fanoušků Tesly, kvůli které firma do města přidává další vozy. Když auto přijíždí, aplikace ukazuje jeho poznávací značku, odkud jede a kdy dorazí. Cybercab poznáte i podle rozsvícené světelné lišty, u Model Y se podle Ondřeje musíte řídit hlavně poznávací značkou a jménem na displeji.
Uvnitř Cybercabu
Uvnitř najdete obsah ze svého Tesla účtu, například YouTube Music a Netflix. Auto si pamatuje i vaše nastavení teploty, takže přijede už vytemperované. Na obrazovce je tlačítko pro zavolání podpory a možnost požádat auto, aby zastavilo u kraje. Sedačky se nastavují tlačítky na boku i v aplikaci. Podle Ondřeje je dobré, že to jde i z mobilu, protože při úplném posunutí dozadu by menší člověk nemusel na ovládání dosáhnout. Překvapila ho i rychlost odezvy obrazovky, která mu přišla svižnější než v běžné Tesle. Zda jde o výkonnější čip, nebo lépe vyladěný software, říká, že neví.
Slabá místa
Cíl jízdy se v autě změnit nedá, jde to jen v aplikaci. Když se Ondřej zeptal hlasového asistenta, poslal mu notifikaci do telefonu a nový cíl zkrátil předpokládanou cestu z pětačtyřiceti na čtyřiadvacet minut. Mapa na obrazovce se nedá volně posouvat jako v běžné Tesle a při zapnutém blinkru se nezobrazí záběr z kamer, takže nemáte jak kontrolovat, kam auto odbočuje. K hotelu ho robotaxi dvakrát nedovezlo napoprvé správně. Po hodnocení jednou hvězdičkou se mu podle jeho slov zobrazilo, že lokalita hotelu je pro robotaxi nedostupná, což sám vykládá jako rychlou reakci Tesly na zpětnou vazbu.
Zpátky v Model Y
Na cestě zpátky v Model Y Ondřej obě auta porovnával. Jízdně jsou si podle něj podobná, obě jedou stejně plynule. Rozdíl je v podvozku: Model Y působí jako kvalitní a dražší auto, zatímco Cybercab je hlučnější a tvrdší, protože je postavený tak, aby byl co nejlevnější a funkční. V Model Y ho podpora po chvíli požádala, aby z auta odstranil kameru, zatímco Cybercabu stejná věc během několika jízd nevadila. Ovládání klimatizace a vyhřívání sedadel našel až s pomocí podpory: stačí klepnout na ikonu klimatizace stejně jako v běžné Tesle. Sedadlo spolujezdce je v Model Y posunuté hodně dopředu, aby tam nikdo neseděl.
Dojmy z expedice
Cybercab si v Austinu vyzkoušeli i účastníci technologické expedice po USA s Honzou Březinou, během které objevují americké technologie. Jejich reakce ukazují, jak robotaxi působí na člověka, který v něm sedí poprvé. Jeden z účastníků popisoval, že ze zadního sedadla skoro nikam nevidí, a přesto mu jízda přišla úžasná. Další se prý cítil jako na kolotoči. Jiný řekl, že by si Cybercab koupil hned, kdyby byl dostupný. Na rozdíl od Ondřeje už měli v autě svůj osobní Grok. Když pak skupina objednávala robotaxi zpátky, ukázalo se, jak služba pracuje s poptávkou: s více objednávkami najednou cena vzrostla.
Robotaxi v ulicích
Nejvíc Ondřeje překvapilo, kolik robotaxi už v Austinu jezdí. Během pár minut viděl čtyři, v centru jich za zhruba deset minut napočítal sedm, tedy skoro jedno za minutu. Na jednom místě podle něj stálo nejméně padesát zaparkovaných. Stovku najednou neviděl, ale nárůst je podle něj obrovský. Zaujalo ho i to, kolik lidí robotaxi zatím nezná. Prodavač v obchodě Best Buy o službě nevěděl, a když slyšel, že se nemusí dávat spropitné, dal Ondřejovi za pravdu. Celkový verdikt je pozitivní: jízdu bez řidiče popisuje jako zážitek, který se vyplatí vyzkoušet osobně, a ne jen o něm číst.
Jan Piechaczek
Šefredaktor
Jsem šéfredaktor serveru zaměřeného na elektromobilitu, oblast, která představuje budoucnost dopravy. Moje vášeň pro technologii a udržitelný rozvoj mě přivedla k tomuto zaměření, kde mohu spojit svůj zájem o inovace s odpovědností vůči životnímu prostředí.