Dlouhá verze
Model Y L je prodloužená verze Modelu Y, která se vyrábí v Číně a nově je dostupná i v Americe. V Evropě zatím k mání není, a tak jsme ji poprvé vyzkoušeli až během cesty na Floridu. Zepředu se od běžného Modelu Y na první pohled skoro neliší, u testovaného vozu ze série Launch Series je nejvýraznější změnou zvenku spíš světlé, hnědobéžové provedení interiéru. Všechno podstatné se odehrává za předními sedadly. Právě kvůli tomu vůz vzniká: nabídnout víc místa pro posádku a možnost vozit šest lidí, aniž by člověk musel sahat po výrazně větším autě. Na to jsme se při testu soustředili nejdřív.
Kapitánská sedadla
V druhé řadě nejsou lavice, ale dvě samostatná kapitánská sedadla. Podle Ondřeje jsou mimořádně pohodlná a při delší jízdě na nich zadní pasažéři seděli jako v křesílkách. Mezi sedadly zůstává volný prostor, který slouží jako průchod do třetí řady. Podle všeho se dá samostatně nastavovat i vyhřívání zadních řad, ovládání ale stojí za to si ve videu prohlédnout zblízka. Řešení s kapitánskými sedadly má jasnou výhodu v pohodlí a pocitu prostoru. Nevýhodou je, že se do druhé řady vejdou jen dva lidé, takže celková kapacita auta je šest míst, ne sedm.
Nástup dozadu
Nejslabším místem celého konceptu je nástup do třetí řady. Sklopit sedadlo druhé řady tak, aby uvolnilo cestu, se Ondřejovi napoprvé nepovedlo a musel hledat správné tlačítko. Nakonec se ukázalo, že do zadní řady se leze prostředkem mezi kapitánskými sedadly. Funguje to, ale komfortní to není, a dospělý se tam spíš soukají. Ondřej k tomu poznamenal, že by se posouvání sedadel dalo vyřešit elegantněji, například přes aplikaci. Pro rodiny, kde dozadu sedají hlavně děti, to problém nebude. U dospělé posádky ale počítejte s tím, že nastupování do třetí řady chvíli zabere.
Třetí řada
Samotný prostor ve třetí řadě nás naopak překvapil. Ondřej dříve testoval standardní Model Y s třetí řadou a tam bylo místa velmi málo. V Modelu Y L se jeden dospělý vzadu vejde v pohodě, zvlášť když se natočí trochu do strany. Podle Ondřeje je prostor na podobné úrovni jako v Modelu X. Šikovným detailem jsou rozdělené bezpečnostní pásy, které šetří místo. Na dlouhou cestu, třeba k moři, by tam ale dospělý celou dobu sedět nechtěl. Jako občasné řešení pro šestou osobu je třetí řada použitelná, jako trvalé místo pro dospělého spíš ne.
Kufr a nabíjení
Po sklopení sedadel vznikne v zadní části velmi velký prostor. Je vidět, že zavazadlový prostor je větší než u běžného Modelu Y. Nakládání přes zadní hranu Ondřej označil za trochu nešikovné, výsledný objem ho ale přesvědčil. Celkově Model Y L vnímá jako rozumný kompromis a náhradu za Model X pro ty, kdo potřebují víc místa. Americká verze má nabíjecí konektor NACS, tedy standard, se kterým přišla Tesla. Z místa řidiče je výhled podobný jako u ostatních Tesel: kapotu prakticky nevidíte a před sebou máte rovnou silnici.
Jízda na FSD
Druhá polovina testu patřila jízdě se systémem Full Self-Driving. Zhruba hodinu jsme jeli, aniž bychom sáhli na volant. Auto projíždělo zatáčky s chirurgickou přesností, před odbočením plynule zpomalovalo a zastavovalo bez cukání. Na plné čáře počkalo, až bude přerušovaná, a teprve pak změnilo pruh. Zvládlo i dvě situace, které Ondřej označil za kritické, a podle něj je vyřešilo velmi dobře. Cestou jsme vyzkoušeli i hlasového asistenta, který na požádání našel nejbližší veřejný parkovací dům, a FSD nás k němu začalo navigovat. Kontrola pozornosti řidiče přitom zůstává aktivní.
Podvozek a pohodlí
Podvozek působil během celé jízdy velmi klidně. Nerovnosti, které by v běžném autě byly znát, posádka vzadu skoro nevnímala. Úplně vzadu se auto na větších vlnách trochu houpe. Zajímavostí je menu adaptivních tlumičů. Kromě vyváženého nastavení nabízí režim, který upřednostní pohodlí pasažérů ve druhé a třetí řadě, a to i za cenu horšího řízení a pohodlí vpředu. Takovou volbu jsme u Tesly dosud neviděli. U auta, které má vozit šest lidí, dává smysl. Po přepnutí jiného režimu měl Ondřej pocit, že se houpání vzadu zmenšilo.
Riziko důvěry
Během jízdy jsme se dostali i k tématu, které považujeme za důležité. Čím déle FSD jezdí bez chyby, tím víc mu řidič věří. Po tisíci a pak deseti tisících kilometrech bez zaváhání začne člověk systému věřit natolik, že přestane hlídat. A to je podle Ondřeje nebezpečné, protože systém dokonalý není a mozek přestane chyby očekávat. Na druhou stranu zazněl i argument, že i s přílišnou důvěrou může být taková jízda bezpečnější než řidič, který kouká do telefonu, je unavený nebo pil. Celkový dojem z testu: Model Y L dává smysl, jen čekáme, zda přijde i do Evropy.
Jan Piechaczek
Šefredaktor
Jsem šéfredaktor serveru zaměřeného na elektromobilitu, oblast, která představuje budoucnost dopravy. Moje vášeň pro technologii a udržitelný rozvoj mě přivedla k tomuto zaměření, kde mohu spojit svůj zájem o inovace s odpovědností vůči životnímu prostředí.