Dvě cesty k autonomii

Autonomní vozidla, kdysi doménou sci-fi, se dnes stávají realitou. V ulicích amerických měst již běžně potkáte robotaxi od společností, jako je Waymo nebo testovací vozy Tesly s Full Self Driving (FSD). Oba přístupy mají jedno společné – snahu zbavit člověka role řidiče – ale přitom stojí na naprosto odlišné filozofii a technologickém přístupu. A právě tento rozdíl rozhodne o tom, jak bude vypadat doprava zítřka.

Waymo, dceřiná firma Googlu, razí cestu extrémní bezpečnosti, preciznosti a redundance. Sází na kombinaci LiDAR senzorů a extrémně detailních HD map. Tesla naopak vsadila všechno na jednu kartu – kamery, výkonný software a neuronové sítě. Cíl mají oba stejný, ale cesta k němu je zcela jiná. A to vytváří jeden z největších technologických soubojů současnosti.

‍

Waymo – architekt dokonalosti

Waymo Driver, jak firma svůj systém nazývá, není jen software. Je to plně integrovaný systém zahrnující téměř 30 kamer, radary, několik LiDAR senzorů a HD mapy vytvářené speciálními vozy. Každá ulice, semafor, obrubník i značka je detailně zmapována a pravidelně aktualizována. Cílem je vytvořit dokonalou digitální kopii světa, ve které se vozidla dokážou orientovat s přesností na centimetry – bez zásahu člověka.

Tento přístup umožňuje Waymu dosahovat úrovně 4 autonomie – tedy plně samořídící provoz v přesně vymezené oblasti. A právě v tom je i hlavní omezení. Aby mohlo vozidlo fungovat, potřebuje nejen drahý hardware, ale i extrémně náročnou digitální infrastrukturu. Každé nové město vyžaduje měsíce práce, sběr dat, manuální označování a ladění.

Další komplikací je, že celý systém je neustále podporován armádou lidí – operátorů, techniků a podpůrného personálu. Ti se starají o dohled, údržbu, zásahy v krizových situacích či aktualizace map. Waymo tak funguje spíše jako železniční síť než jako software – s kompletní infrastrukturou v každém novém městě.

Přesto, díky tomuto přístupu, Waymo již dnes provozuje přes 200 tisíc autonomních jízd týdně. V konkrétních lokalitách jako San Francisco či Phoenix je služba běžně dostupná veřejnosti, a to bez řidiče. Jedná se tak o technologický triumf, ovšem s obrovskou cenovkou a omezenou škálovatelností.

‍

Tesla – sázka na inteligenci

Tesla na to jde úplně jinak. Namísto drahých LiDARů a map se Elon Musk rozhodl postavit budoucnost na kamerách, výkonném čipu a softwaru řízeném umělou inteligencí. Systém Tesla Vision využívá osm kamer rozmístěných kolem vozu, aby vytvořil 360stupňový obraz okolí. Vše zpracovává vlastní neuronová síť, která v reálném čase rozhoduje o řízení, brzdění a navigaci.

Klíčem je obrovská výhoda dat. Miliony vozů Tesla na silnicích generují neuvěřitelné množství dat, ze kterých se AI neustále učí. Každá jízda, každá chyba, každý zásah řidiče je potenciálním tréninkovým případem pro zlepšení systému. Tato schopnost neustálého učení z reálného provozu je něco, co Waymo jednoduše nemá.

Nevýhodou přístupu Tesly je nižší míra jistoty v extrémních situacích – např. v hustém dešti, sněhu nebo v noci. Chybí jí redundance a přesnost LiDARu. Navíc, zatímco Waymo již provozuje plně autonomní jízdy bez řidiče, FSD je stále pouze asistenční systém úrovně 2, který vyžaduje plnou pozornost a odpovědnost řidiče.

Tesla ale míří výš. Cílem je služba robotaxi, kdy si zákazník objedná auto přes aplikaci a přijede vůz bez řidiče. Tento přístup má obrovský škálovací potenciál – software lze aktualizovat vzdáleně, bez potřeby budování infrastruktury. A Tesla navíc připravuje vlastní vozidlo – Cybercab – navržené čistě pro robotaxi provoz.

‍

Ekonomika a škálování

I když se Waymu podařilo jako prvnímu spustit plně autonomní robotaxi bez řidiče, ukazuje se, že klíčový problém není technologie, ale škálovatelnost. Každé nové město totiž znamená milionové investice – do mapování, budování zázemí, zaměstnanců a infrastruktury. A právě tady se láme chleba. Zatímco software Tesly lze aktualizovat přes noc a aktivovat na milionech již existujících vozů, Waymo musí veškerou infrastrukturu postavit znovu, město po městě, z ulice na ulici.

Tato strategie sice přináší vyšší jistotu a kontrolu, ale zároveň dramaticky brzdí expanzi. Digitální dvojče města nevznikne samo od sebe – je třeba ho naskenovat, zpracovat a hlavně neustále udržovat. Každá změna v reálném světě, od nového semaforu až po opravený chodník, znamená nutnost aktualizace map. A tím roste nejen náročnost, ale i cena celé služby.

Z dlouhodobého pohledu se tak nabízí otázka, zda si Waymo může udržet tempo, pokud se Tesla dostane do fáze, kdy dokáže FSD software certifikovat jako plně autonomní. V takovém případě by Tesla mohla "odemknout" flotilu milionů aut najednou – bez potřeby skenerů, map či týmů operátorů. To by mohlo změnit pravidla hry doslova přes noc.

Waymo ale není bez šance. Má silné technologické zázemí, podporu Alphabetu a pověst bezpečného hráče. Pokud se ukáže, že jejich přístup je skutečně neprůstřelný, může se stát preferovaným řešením pro města, která kladou důraz na bezpečnost a regulaci. A právě zde se bude rozhodovat: zda vítězství přinese rychlost a pružnost, nebo preciznost a stabilita.

‍

Shrnutí

Souboj o budoucnost autonomní dopravy se odehrává mezi dvěma naprosto odlišnými přístupy. Waymo staví na absolutní jistotě, ale za cenu vysokých nákladů a pomalého růstu. Tesla věří ve schopnosti umělé inteligence, škálovatelnost a jednoduchost. Zda zvítězí preciznost nebo pružnost, se teprve ukáže. Více o této fascinující technologické bitvě najdete ve videu Ondřeje Bačiny, které rozhodně stojí za zhlédnutí.

‍