Zápůjčka základní verze Modelu Y od Tesly ukázala, že nízká pořizovací cena může skrývat zásadní kompromisy – zejména při zimním provozu.
Ondřej Bačina si na víkend zapůjčil Teslu Model Y ve variantě Standard Range, aby ji otestoval jako možného nástupce své starší Tesly Model S. Už první dojmy naznačily, že i přes základní výbavu vůz působí hodnotně. Interiér je minimalistický, přesto působí kvalitně – použitý materiál na sedačkách připomíná vyšší střední třídu a podvozek drží české silnice s přehledem. Výbava však obsahuje kompromisy: chybí ambientní osvětlení, zadní displej i některé možnosti nastavení (např. citlivost řízení nebo paměť profilů). Přesto auto působí dobře vyladěně a plně funkčně pro každodenní provoz.
Skutečnou slabinou Modelu Y Standard Range se ukázala být jeho zimní spotřeba a správa tepla. Vůz je osazen železofosfátovou (LFP) baterií, která sice umožňuje nabíjení na 100 % bez obav o degradaci, ale trpí výrazně nižší účinností v chladných podmínkách. Auto bez připojení na nabíječku ztrácelo přes noc až 10 % kapacity – 5,5 % spotřeboval Sentry Mode a dalších 4,6 % šlo na předehřev baterie. V kombinaci s vyšší jízdní spotřebou kolem 22 kWh/100 km se reálný zimní dojezd dostává pod 250 km. Pro uživatele bez možnosti domácího nabíjení je to zásadní nevýhoda.
Na silnici si Tesla Model Y Standard Range vede obstojně. Přestože jde o zadokolku, trakce i na sněhu je velmi dobrá a auto se chová předvídatelně. Dynamika je dostačující, i když zrychlení neohromí – chybí typické „kopnutí“ známé z výkonnějších Tesel. Podvozek je komfortní, i přes obavy z levnější konstrukce se Tesla rozhodně nevydala cestou ořezávání jízdních vlastností. Naopak, vůz působí stabilně a dobře zvládá i horší povrchy. Řízení je lehké a přesné, i když v této variantě není možnost nastavení tuhosti. Jedinou výtkou je mírně slabší rekuperace a nemožnost jejího individuálního nastavení.
Zásadní rozdíl oproti starším modelům je znát na funkcionalitě autopilota. Nový hardware (Tesla Vision) zatím trpí nedostatkem trénovaných dat a citelně zaostává za předchozí generací. Auto často reaguje nejistě, při změně pruhů vyžaduje delší potvrzení a pohyby jsou trhanější. Navigate on Autopilot sice funguje, ale s viditelným zpožděním a menší plynulostí. Zatímco starší modely působí sebevědoměji, nový systém potřebuje dozrát. To může být matoucí pro uživatele, kteří očekávají bezproblémové autonomní funkce hned po koupi.
Tesla Model Y Standard Range potěšila rychlostí nabíjení – pokud je baterie dostatečně předehřátá, vůz dosahuje nabíjecího výkonu až 190 kW a průměru kolem 117 kW. Při dodržení doporučení Tesly (příjezd s 10–20 % kapacity) je nabíjení velmi rychlé a efektivní. Bohužel, pokud je baterie studená, výkon dramaticky klesá a celý proces se prodlužuje. To ukazuje, jak důležité je v zimě plánovat nabíjení dopředu a umožnit systému zahřát baterii před příjezdem k nabíjecí stanici.
Spotřeba se ukázala jako největší problém této verze. Během testu se pohybovala kolem 22 kWh/100 km, což je více než u deset let staré Tesly Model S Ondřeje Bačiny. To by samo o sobě nebylo tak zásadní, kdyby vůz disponoval větší baterií – jenže má pouze 62 kWh. V kombinaci s nočními ztrátami a tepelnými ztrátami to znamená, že pro uživatele bez přístupu k domácí nabíječce jde o značně nepraktické řešení. Přestože v létě bude situace výrazně příznivější, v zimě je auto zkrátka příliš náročné na energii.
Přestože základní Model Y působí jako cenově výhodná volba, při detailnějším pohledu se ukazuje, že rozdíl v měsíční splátce mezi Standard Range a Long Range verzí je okolo tisíce korun. Za tuto cenu navíc zákazník získá delší dojezd, lepší akceleraci, vyšší komfort (např. měkčí sedačky) a menší závislost na každodenním nabíjení. Navíc Long Range verze využívá NMC baterii, která lépe snáší nízké teploty. I s ohledem na leasingové podmínky s výhodnou sazbou 0,99 % se přechod na vyšší verzi může vyplatit.
Tesla Model Y ve verzi Standard Range nabízí zajímavý poměr cena/výkon, skvělé nabíjení a solidní zpracování. Nicméně zimní provoz odhaluje její limity: vysoká spotřeba, velké pasivní ztráty a slabší výkon topení z ní dělají problematického společníka pro ty, kteří nemají garáž ani domácí nabíječku. V reálném provozu tak může být levnější varianta paradoxně dražší a méně komfortní než vyšší výbava Long Range. Pokud vás toto téma zajímá podrobněji, doporučujeme shlédnout celé video Ondřeje Bačiny ZDE nebo ZDE, kde se testu věnuje do hloubky.
